Kraj: Plzeňský kraj Okres: Klatovy Obec: Týnec Katastrální území: 772313 Týnec u Janovic nad Úhlavou Parcelní číslo: st. 17 Číslo popisné: 12 (dříve Rejstříkové číslo: 10830/4-5024 Datace: kolem roku 1700 GPS: 49° 20’45.205“ N  13° 15’42.442“ E Kontakt: prostřednictvím Obecního úřadu v Týnci 340 21,  Janovice nad Úhlavou Telefon: 376392539, 378609180 obectynec@tiscali.cz http://www.Klatovynet.cz/tynec/ou

       

Stručný popis objektu
přízemní roubený dům 10 x 8 m z opracovaných klád vyplněných ve spárách jílem, nyní převážně maltou; původně byly vnější stěny obíleny (nyní natřeny bílou fasádní barvou); zeď síně na návětrné straně (západní a zčásti i severní) je vyzděna z kamene; černá valbová kuchyň je zděná z cihel a kamene; sedlová střecha má na východní straně polovalbové zakončení a svislé bednění štítu; původně byla pokryta došky, později břidlicí, nyní šablonami černého holandského cembritu; na západní straně chalupy je přistavena stodůlka (poněkud vyšší než chalupa), na části severní stěny nízký chlév; na čelní (jižní) stěně je umístěna pamětní deska Josefa Haise Týneckého

Interiér objektu

hlavním vchodem na jižní straně chalupy se vstupuje do postranní síně; na levé straně jsou dřevěné schody na půdu (za nimi nový vchod do přístavby), vpravo se vstupuje do největší obytné světnice; naproti vstupním dveřím je zděná černá kuchyně, původně s barokním okrouhlým otevřeným vstupem (nyní s dveřmi) a dvěma okénky do obytné světnice; vedle černé kuchyně naproti hlavnímu vchodu jsou dveře do menší podlouhlé místnosti s jedním oknem (dřívější komora – spižírna pro potraviny); obytná světnice má dvě okna prolomena na jižní stranu a dvě na východní stranu; z obytné světnice se vstupuje do nejmenší místnosti s jedním oknem na východní stranu; pod touto místností je sklep vyhloubený ve skále se schody krytými dřevěným poklopem; místnosti, s výjimkou síně a černé kuchyně, jsou kryty původními trámovými záklopovými stropy; v síni je původní strop obložen mezi trámy sádrokartonem; stěny jsou nově pokryty sádrokartonovými deskami (s výjimkou stěn černé kuchyně); prkenná podlaha v obytných místnostech zůstala zachována, jen ve vstupní chodbě je nová dlažba; interiér černé kuchyně je původní s výjimkou vchodu

Okolí objektu

chalupa na severní straně malé návsi je součástí starší zástavby vedle hřbitova s kostelem, bývalé školy čp. 6 z roku 1827 (zde byla původní fara) a současného hostince čp. 8 z roku 1913; malý pozemek (st.p.č. 17 – 162 m2, poz.p.č. 76 – 223 m2) má členitý tvar; je poblíž hřbitova se zdí a barokní bránou z poloviny 18. století; od chalupy je vidět sousoší Immaculaty z roku 1769 a sv. Jana Nepomuckého z roku 1754, kolowratský zámek z počátku 18. století a tzv. „Vysoký dům“  z roku 1904; na hřbitově je též osmiboká bývalá kaple sv. Barbory postavená v roce 1758 týneckým mistrem Janem Korbelem, která byla v roce 1839 upravena na hrobku Kolowratů Krakowských

Historie objektu

stavebně historický (ani dendrologický) průzkum chalupy nebyl dosud proveden; na základě historických skutečností lze soudit, že tato a další tři podobné chalupy (čp. 8, 9 a 10) byly postaveny péčí panství Kolowratů  Krakowských nejdříve v poslední třetině 17. století, nejpozději před rokem 1771; v kronice je uvedeno, že tento domek patřil týneckému dvoru a bydlel tam též „Kurschmied“ (ranhojič); dosud zjištěná první písemná zmínka o této chalupě je z roku 1812, kdy chalupu vlastnil domkář a tkadlec Ambrož Hofmann (*1752); bydlel tam s manželkou Annou (*1782) a dětmi Otýlií (*1806) a Ludovikou (*1810); v roce 1828 po smrti manžela domek zdědila vdova Anna a do chalupy se přistěhovala sedmičlenná rodina střihače ovcí Josefa Gödeho (asi bratra vdovy); v domku tehdy žilo 10 osob dvou rodin; roku 1841 se do domku přiženil zvěrolékař (Tierarzt) Johann Keller, jehož manželkou se stala dědička čp. 7 Ludovika Hofmannová; od nich v roce 1877 domek koupil truhlář Josef Mach s manželkou Johanou, kteří po několika letech jej postoupili synu Fridolínovi, který pracoval a bydlel ve Vídni; ten nechal v chalupě bydlet nájemníky Tomáše a Františku Tichých, prarodiče Josefa Haise, pozdějšího redaktora, básníka, dramatika a spisovatele (1885 – 1964), jenž v této chalupě s prarodiči prožil své dětství; vysloužilý voják Tichý tam provozoval trafiku; v roce 1894 chalupu koupil Antonín Haninger, jenž ji téhož roku prodal Rudolfovi a Barboře Stunovým; nový vlastník nájem Tichým vypověděl; tito se roku 1895 přestěhovali s desetiletým vnukem Josefem Haisem do podnájmu v sousedním domku čp. 10; kupec Stuna v chalupě čp. 7 zřídil filiálku svého kupeckého obchodu (trafiku); v dražbě 7. září 1900 za 1 555 korun získal domek i s trafikou do vlastnictví krejčí Vojtěch Jindra (1869 – 1918), který jej postoupil do vlastnictví své druhé manželky Josefy, roz. Hamhalterové, která tam měla trafiku i nadále; od roku 1920 po koupi a nájmu polí provozovala též rolnickou živnost; její dcera Josefa se v Praze provdala za Jaroslava Buška; ve stáří vdova Josefa Jindrová postoupila chalupu manželům Buškovým a po přestěhování k dceři do Prahy byli nájemníky v čp. 7 František Javorský se sestrou Marií; po Jaroslavu Buškovi chalupu vlastní jeho syn a od roku 1963 je chalupa používána k rekreaci jeho rodiny

Další informace

v roce 1920 byla k domku přistavena dřevěná stodůlka a v roce 1925 nové chlévy pro dobytek; pamětní deska s reliéfem hlavy redaktora a spisovatele Josefa Haise Týneckého, čestného občana Týnce, byla na čelní zdi chalupy umístěna v roce 1971; od roku 1998 je chalupa vlastníkem systematicky opravována při zachování vnějšího vzhledu původní stavby; v roce 2005 byl opraven krov a střecha byla pokryta šablonami cembritu, v roce 2010 byly na venkovních stěnách vyspraveny spáry mezi trámy a stěny bíle natřeny; není známo, že by kdy tato chalupa byla zasažena požárem; je v soukromém vlastnictví, veřejnosti nepřístupná
týnecký kronikář v roce 1932 zaznamenal pověst, že chalupy čp. 7, 8, 9 a 10 byly kdysi domky havířů, kteří prý na místě dnešního kostela a hřbitova kopali stříbro; protože se těžba nevyplácela, byla zrušena a havíři se odstěhovali; tato pověst reálný základ nemá; opírá se o zasvěcení hřbitovní kaple sv. Barboře, též patronce horníků, postavené v roce 1758; v blízkém týneckém kostele u sošky Panny Marie Týnecké v letech 1661 – 1674 docházelo k zázračným uzdravením; do Týnce docházely pouti z širokého okolí (i z Bavor) ve dny mariánských svátků až osmkrát během roku; v roce 1835 byl v Týnci poslední příležitostný poutní kazatel; poutníky bylo třeba obsloužit kramáři, nocující ubytovat; asi proto byly postaveny poblíž kostela domky pozdějších čísel popisných 7, 8, 9, 10 (původní fara, později škola, měla čp. 6, zámecké budovy čp. 1 – 5)

Fotogalerie

Zdroje - literatura, prameny

Obrazová dokumentace:

Foto na publikaci PSCHEIDT, Stanislav. Josef Hais Týnecký, vydal Místní národní výbor v Týnci v srpnu 1971

Série fotografií z let 1964 – 2010 z osobního archivu Vladimíra Brokeše
   

Zdroje - fondy

Pamětní kniha obce Týnec (kronika), sv. I, rukopis v SOkA Klatovy

Soupis lidu na panství Týnec – Běšiny z let 1812 – 35, Státní oblastní archiv Plzeň, pob. Nepomuk (dále SOA), fond Vs. Týnec – Běšiny

ROYT, Jan. Madona z Týnce u Klatov. In: Sborník prací z historie a dějin umění 1/2002. [1. vydání] Klatovy: Galerie Klatovy/Klenová a Via artis, 2002, s. 55 – 57

Půdorys stavby, zpracovaný vlastníkem nemovitosti (uložen u vlastníka)

Zmínky o chalupě v knihách Josefa Haise Týneckého „Domov“, „Na mezi“, „Na hrátkách“, též v mnoha dalších