Lučice roubená obytná chalupa čp. 2 timbered cottage Lučice
Stručný popis objektu památkovému fondu obce, která je od roku 1996 součástí Krajinné památkové zóny Chudenicko, právem vévodí obytné stavení usedlosti čp. 2; nenápadně vyhlížející přízemní roubený dům trojdílné dispozice komorového typu, vystavěný na severní straně dvora, v sobě ukrývá pozůstatky někdejší dýmné jizby, kterou v pozdějším období nahradila pokročilejší světnice; jizba se nalézá v přední části stavby, která je z čela osvětlována dvojicí oken; na existenci prastarého typu domu, který má svůj původ již v dobách pozdního středověku, poukazuje kromě jiného také tzv. dýmný otvor, v odborné literatuře zvaný též „Rauchfenster“; dodnes ho může zvídavý pozorovatel nalézt již zaslepený v průčelní stěně objektu v ose mezi okny, má důkladnou tesařskou trámovou zárubeň; původní okenní otvory ve štítu byly oproti současným menší a ležely níže než okna stávající; jinou unikátní konstrukcí středověkého původu, kterou si dům uchoval, je dřevěný sedlový portálek užitý v podkroví, které v minulosti sloužilo jako sýpka; portálek je vybaven jednokřídlými dveřmi s dobovým, pozdně gotickým kovaným zámkem; nejen obvodové zdi, ale i některé vnitřní stěny jsou dodnes roubené; podstřešní část štítu je bedněná svisle kladenými prkny; strop světnice je povalový, suterén je zaklenut valenou kamennou klenbou; interiér domu byl již v minulosti opakovaně adaptován a dílčích změn doznal i v průběhu prozatím posledních oprav; sekundárního původu je také veranda přiléhající k domu z nádvorní strany či ryze novodobá krytina, poněkud nekorespondující s památkovými kvalitami budovy; mimořádné stáří stavby, v oblasti celého Plzeňského kraje naprosto ojedinělé, doložil provedený dendrochronologický průzkum, který její vznik klade do období kolem roku 1556; jde tak o jednu z nejstarších budov svého druhu v celé České republice, zcela právem je objekt památkově chráněn Interiér objektu interiér stavby prodělal v průběhu věků celou řadu změn; od dýmné jizby přešla chalupa až ke světnici, která sama byla upravována; prozatím poslední stavební zásahy se realizovaly v 90. letech 20. století; budova si uchovala mnohé stavební konstrukce ještě středověkého původu, především pak srubové stěny s dýmným otvorem nebo dřevěný sedlový portálek vybavený dveřmi s gotickým zámkem Okolí objektu součástí lučické usedlosti čp. 2 také jsou volně stojící chlévy situované ve dvoře proti obytnému stavení, stavba zděná z lomového kamene má sedlovou střechu s polovalbou, krytou taškou bobrovkou; interiér budovy je zastropen třemi poli plackových kleneb; přestože dvůr svými rozměry představuje spíše prototyp menší usedlosti, je pro kopcovitou krajinu Chudenicka typickým zástupcem hospodářství provozovaných zdejším selským stavem; okolní zástavba je z větší části přízemní, v některých případech se jedná o domy s polopatrem; stojí v tradičních hmotách a spolu s okolní krajinou dotvářejí svébytný charakter sídla Historie objektu dvůr čp. 2 ležel k roku 1838 na parcele pozemkového čísla 14; v čele statku, na jeho severní straně, ležel v místech dnešního obytného stavení nespalný objekt obdélného půdorysu, podélnou osou situovaný ve směru západ – východ; jižně od něho se při západní straně dvora nacházel jiný nespalný objekt vyzdvižený na půdoryse písmene L, situovaný ve vztahu k silnici v tzv. okapové orientaci; jižní stranu statku ohraničoval spalný objekt, založený na obdélném půdoryse podélnou osou ve směru západ – východ; od východu ke dvoru čp. 2 přiléhal jiný statek, který byl založen na pozemku pč. 15; byl složen ze tří staveb, dvou spalných a jednoho zděného objektu, který od východu bezprostředně navazoval na dům dvora čp. 2; pouze teoreticky se lze domnívat, že jde o původně jednu velkou usedlost, která byla sekundárně rozdělena na dvě přibližně stejně velké části, s obytnými objekty na severu; přestože dům čp. 2 je prokazatelně roubený, byl císařskými komisary klasifikován jako objekt nespalný, tedy zděný; jde o zajímavý, ne však ojedinělý příklad hodnocení objektu nikoliv podle stavebního materiálu, ale vzhledu obvodového pláště; lze se proto domnívat, že k roku 1838 byl dům již omítnutý a v této podobě setrval až do 80. let 20. století, kdy byl po objevu dymného otvoru zbaven vnějších omítek Další informace lokalita součástí Krajinné památkové zóny Chudenicko Fotogalerie
Zdroje - literatura, prameny VAŘEKA, Josef – BENEDIKT, Jan – ŠKABRADA, Jiří. Lidová architektura Klatovska. [1. vydání] Praha: Okresní muzeum a galerie v Klatovech, 1990. 58 s. FOUD, Karel – KAREL, Tomáš. Lidová architektura. Vesnické památkové rezervace a zóny, krajinné památkové zóny v Plzeňském kraji. [1. vydání] Klatovy: Plzeňský kraj a Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni, 2004. 200 s. Pešta, Jan. Encyklopedie českých vesnic. Díl III. Západní Čechy. 1. vydání, Praha: Libri, 2005. 439 s. ISBN 80-7277-150-7 ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby. Architektura českého venkova. 1. vydání, Praha: Argo, 1999. 248 s. Zdroje - fondy Národní památkový ústav, Ústřední seznam kulturních památek, okres Klatovy Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, fond Stabilní katastr, složka Lučice (1838)
|